Výroba slavné Becherovky připomíná tak trochu práci alchymistů v dílnách císaře Rudolfa II. Každou středu se scházejí dva zaměstnanci společnosti a pouštějí se do díla.
o Mají za úkol smíchat v přesném poměru kolem dvaceti různých bylin a koření.
o To vše se odehrává v uzamčené místnosti, která se dá otevřít pouze číselným kódem.
Řekněte, nezní to nanejvýš tajemně? Dál už je celá procedura daleko prozaičtější. Prostě se to doplní lihem a cukrem. Ale abychom zůstali ještě chvilku tajemní, musíme dodat, že tyto dvě ingredience nejsou jen tak ledajaké. Jsou totiž prvotřídní kvality. Historie Becherovky se začíná psát už na začátku devatenáctého století.
Původně kapky na dobré trávení
Karlovarský rod Becherů byl původně mlynářským, ale vzhledem k tomu, že zakladatel rodu byl plodným mužem, museli někteří jeho synové odejít za svým živobytím. Jeden mlýn by je všechny neuživil. Jeden se stává krejčím další lékárníkem, jiný hoteliérem. Prostě se ve světě neztratí. To samé se dá říci i o dalších generacích.
– Z jedné z nich pochází zakladatel tradice, Josef Vitus Becher.
– Nejprve studoval gymnázium a poté pracuje v rodinné lékárně.
– Ve svých pětadvaceti letech si pronajímá vinopalnu a začíná experimentovat s destiláty a likéry.
Vše by možná skončilo úplně jinak, kdyby do jeho domu nezavítal starý hrabě se svým lékařem.Toho pokusy zaujaly natolik, že věnuje Becherovi poklad ve formě receptu na budoucí slavnou Becherovku. Becher ani netuší, co má v ruce a výrobek prezentuje jako žaludeční kapky. Brzy se pověst o léčivých účincích (i skvělé chuti) rozeběhne po širokém okolí.
– Likér si kupuje slavný básník Johann Wolfgang Goethe a záhy se dostává i k vídeňskému dvoru.
– Tam se dodávalo neuvěřitelných padesát litrů Becherovky měsíčně.
Jako lék proti zažívacím potížím je Becherovka zavedena i u britského námořnictva.