Věda a mobily

Vždycky mě zajímalo, jak funguje mobilní telefon. Pamatujete si, jak byl ten první telefon? Byla to ohromná a těžká cihla, která vážila asi dvacet nebo třicet kilogramů a bylo to v kufříku. Pamatuji si v televizi vždycky ty obrázky a další reklamy na tento telefon. Kdybych to měla porovnat s dnešními mobily, tak mi dnešní telefon je bylo opravdu k smíchu, ale když to tak vezmu, tak ten telefon byl opravdu velký vynález a věda. K vědě jsem měla vždycky blízko, tedy mě lákala už od malička a měla jsem ji ráda. Moje maminka se totiž věnovala nějakým vynálezům, a právě třeba telefonu.

Moje maminka pracovala taky v Anglii, kde byla dobrá vědkyně. Věnovala se hlavně technice. A proto když vznikl nový mobil, tak si ho maminka taky přál mít doma. A já se tomu nedivím. Každý vynálezce a vědec a chce mít doma a něco kvalitního a nějaký vynález. I když doma jsme hodně měli nějakých vědeckých věcí a vynálezů. Hodně se nám to líbilo. A abychom nebyli pozadu jako ostatní, tak maminka si řekla, že si mobilní telefon pořídit.

Ale naštěstí až o deset let později, byla to stále jako cihla, ale už se dal držet v ruce. Opravdu záhada a věda. A já jsem ten mobil chtěla taky. Jenže když jsem se ten maminčin telefon vzala do ruky, tak by mě asi upadly ruce. Bylo mi asi deset nebo dvanáct let. Takže jsem si řekla, že ještě nějaký ten den počkám. Ovšem to nebyl den, ale roky. Jsem si ho pořídila až o dalších osm let později. Bylo mi asi dvacet let. A v té době už jsem měla mobil, který sice vypadá stále jako retro, ale měl už fotoaparát. To bylo pro mě hodně důležité. Chtěla jsem hlavně fotit než volat. A to byla taky velká věda. Jak se, tak velký foťák může být do mobilu? Někdy mi to nenapadlo, jestli tam může být. Vždyť dnešní fotoaparáty jsou opravdu veliké, tak jak se může dostat do malého mobilu a normálně a pěkně fotit, aniž by byl mobil velký.