Váš první mobilní telefon

Už je to tak. Mobilní telefon tu s námi není zas až tak dlouho, ale jeho vývoj šel prudce nahoru. Pamatuji si, když mi moje maminka vyprávěla, jak dostala svůj první mobilní telefon na Vánoce od rodičů. Tehdy jí bylo necelých třicet let. Tento mobil měl tmavě šedou barvu, velká tlačítka a malý displej. Jeho podsvícení bylo oranžové. Vzhledově byl nepohodlný do ruky. Byl tlustý a měl krátkou anténku. Co se týká jeho funkcí, moc toho neuměl, ale tehdy to byl zázrak. Dalo se z něj telefonovat a nepotřeboval být připojen do zdi. 

Jak už to bývá, i v této době se lidé rozdělili na dva tábory. Jeden byl z nového vynálezu nadšený a otevřený novým nápadům, druhý byl zásadně proti a s novým přístrojem si nerozuměl. 

Dnes je již vývoj mobilů jinde. Děti si přejí mobil pod stromeček zkrátka od narození. Jedny Vánoce dostanou malý plastový, další Vánoce plastový, který umí minimálně mluvit a takto to jde dál a dál, až najednou rozbalí ten skutečný. Někdo ho má již od šesti, jiný o pár let déle, ale nakonec ho mají prostě všichni. To je radosti. Rozumí si s ním lépe než leckterý dospělý.

A co všechno umí? Umí počítat, fotit, pouštět muziku. Děti si spolu telefonují, dnes se mohou i vidět. Ale je tu riziko. Proč by měly chodit ven, když se vidí i slyší z pohodlí domova? Je to ztráta času? Děti to nemusí dobře chápat, musíme jim pomoct to lépe pochopit.

A co dospělí? Jsou jim dobrým příkladem? Kdo s mobilem v ruce nevyrůstal, dokáže se snadno od něj odtrhnout a věnovat čas svým dětem. Pozor, jsou však výjimky. Ten, kdo se s ním již takřka narodil, jak je na tom? Netráví na něm až moc času? A co sociální sítě? Dokážete na ně tři dny nechodit? To je již otázka pro vás.

Svět je jiný a s každou generací se o trochu změní. Užívejme si ho takový, jaký je, ale pozor na mobily, ať s nimi nezaspíme na vavřínech.